Zlatý okruh: Golden Circle na Islandu

Slavný Zlatý okruh na Islandu neboli Golden Circle skrývá jedny z nejkrásnějších přírodních památek ostrova. Seznamte se s trasou do Národního parku Thingvellir ( Þingvellir ), geotermální oblast Geysiru, kde chrlí gejzír Strokkur a s dechberoucím „Zlatým vodopádem“ Gullfoss. Na tomto okruhu se seznámíte s historií, geologií a také kulturou Islandu.

Druhou zastávkou je Geysir, právě ten slavný gejzír, který dal své jméno všem ostatním fenoménům gejzírů naší planety.

Třetí zastávka je vodopád Gullfoss, který se nachází jen 10 minut jízdy od Geysiru a je bezpochyby jedním z nejkrásnějších vodopádů na Islandu a snad i na světě.

Čtvrtou zastávkou je kráter Kerið  (který je ve zkrácené verzi okruhu často tour operátory vynecháván), právě v důsledku toho, že pátá zastávka okruhu přestala jaksi existovat. Původní Golden Circle totiž jel právě přes Kerið do městečka Hveragerði, kde dříve bývala poslední zastávka v obrovském geotermálním skleníku, kde se pěstovali banány. Island totiž býval největším evropským producentem banánů 😊. Originální Zlatý okruh tedy začínal v Reykjavíku a vracel se přes Kerið a Hveragerði znovu do hlavního města.

NÁRODNÍ PARK ÞINGVELLIR  – PRVNÍ ZASTÁVKA ZLATÉHO OKRUHU

Þingvellir byl prvním národním parkem založeným na Islandu v roce 1930. A to k  tisícímu výročí ustanovení islandského parlamentu Alþing právě na tomto místě.  Je jednou ze tří památek UNESCO na Islandu. Národní park Þingvellir kombinuje přírodní a historické bohatství a rozkládá se na úchvatném zlomu Severoamerické a Euroasijské tektonické desky. Rozhodně je místem, které byste při vaší návštěvě Islandu neměli vynechat. 

Doporučujeme, abyste zastavili na horním parkovišti, kde se nachází informační centrum a také toalety. Odtud se totiž můžete projít trhlinou Almannagjá, která je jakýmsi symbolický výstupem zlomem mezi kontinenty. Tato trhlina je 64 metrů široká, a až 30 metrů hluboká, přičemž se táhne v délce 8 km. Zlom je také nádherně vidět pod vámi z horní vyhlídkové plošiny Hakið. Uvidíte jej i v  jezeře Þingvallavatn, kde se dá potápět ve zlomu Silfra právě mezi zmiňovanými litosférickými deskami. Průrva v jezeře je 2-4 metry široká, 300 metrů dlouhá a až 63 hluboká. Þingvellir totiž leží v trhlině která je součástí Středoatlantského hřbetu. Na jejímž konci vystupuje právě ostrov Island nad hladinu oceánu. Projděte se po rozlehlých lávových polích pokrytých mechy a lišejníky, která jsou protkána průzračnými ledovcovými prameny a na které dohlíží prastaré vrcholky hor. Jako na jednom z mála míst na světě, tady můžete stanout na rozhraní dvou kontinentů a pocítit sílu Země při pohledu na monumentální hrany tektonických desek. Samotný tektonický zlom je sice skrytý pod vámi, ale zároveň prostupuje parkem.

Národní park Þingvellir má rozlohu 237 km² a naskýtá rozmanité scenérie s množstvím úžasných přírodních jevů a významnou stopou islandské historie. Právě na pláních Þingvelliru byl totiž založen v roce 930 první islandský parlament Alþing. Dle Islanďanů je to nejstarší demokratický stále fungující parlament na světě. Ještě do nedávna byl místem, kde se odehrávala všechna důležitá rozhodnutí a milníky islandské historie. Vynášely se zde rozsudky a urovnávaly spory. V roce 1000 se toto místo stalo dějištěm významné náboženské změny. Hlavní zákonodárce Þorgeir Þorkelsson se rozhodl opustit svou pohanskou víru a přejít na víru křesťanskou. Vhodil tedy modly severských bohů do vodopádu Goðafoss (od té doby nazývan „Vodopád bohů“), jako symbol konce starých časů. Poté se vydal oznámit do Þingvelliru přijetí křesťanské víry pro celý národ. Alþing však ztratil svou plnomocnou funkci v roce 1262, kdy Island ovládli Norové. Dějištěm shromáždění byl ale až do roku 1798. Dnes na tomto místě najdete jen přestavěný kostelík, protože původní ruiny kostela ani příbytků již nejsou skoro viditelné. Architektura primárně zaměřená na drnové domy neměla totiž fyzické parametry, aby vydržela po staletí.

Tato zastávka Zlatého okruhu vám umožní stát v místech, kde se od sebe ročně o 2,5 cm vzdaluje Evropa s Amerikou. Pod útesy Almannagjá si všimněte výstupku nad kterým se někdy hrdě tyčí islandská vlajka. Zde je slavné místo, kde byl původní „Kámen práva“, Lögberg, odkud byly sdělovány nově přijaté zákony dole stojícímu lidu. Na sněm se sjížděli všichni důležití občané země a jejich rodiny. Þingvellir byl totiž ideálně situovaný uprostřed ostrova. A to ve smyslu, že se k němu v minulosti dalo dojet ze všech směrů. Berte v potaz, že dříve na Islandu nebyly silnice jak je známe dnes, a tudíž i ledovcové řeky byly nepřemostěné! Vtipné je, že při každoročních sněmech první probíhala i první seznamka. Byla to unikátní šance, kdy se mohli potkat lidi z jiných částí ostrova.

Pokud máte na zastávku v Thingvelliru dostatek času (tedy minimálně 1 hodinu), můžete pokračovat hlavní cestou parkem až k odbočce do leva na Öxaráfoss. Za skalní stěnou se totiž ukrývá vodopád Öxaráfoss (Sekyrkový vodopád). Ten podle posledních výzkumů vznikl v roce 930 díky odklonu původního toku řeky. Koryto řeky bylo odkloněno, aby byla pro účastníky shromáždění parlamentu pohodlně zajištěna pitná voda. Zůstavali totiž na místě několik dní až týdnů.

Dále se vydejte na druhou stránu Sněmovních plání směrem ke kostelíku. Existuje sice legenda spojená s házením mincí do průzračně modré vody v trhlině Peningagjá, ale nedělejte to, zbytečně tak ničíte přírodu a správci parku pak musí mince vylovit. V okolních lávových polích si prohlédněte další vulkanické prvky, které tu vznikly v důsledku proudění lávy z kuželu nedaleké štítové sopky Skjaldbreiður. A v neposlední řadě nevynechejte ani kostel Þingvallakirkja. Je připomínkou přijetí křesťanství v roce 1000 (viz. výše), pochází z roku 1859, ale kazatelna uvnitř se datuje až do roku 1683.

GEJZÍRY STROKKUR A GEYSIR  – DRUHÁ ZASTÁVKA ZLATÉHO OKRUHU

Údolí Haukadalur (v překladu Sokolí údolí) je domovem slavného Geysiru. Samotný velký Geysir snad všichni znají proto, že propůjčil své jméno všem těmto tryskajícím fenoménům na světě. Geysir sice již po několik dekád pravidelně nechrlí, ale jeho menší bratr Strokkur se rozhodně postará o skvělou podívanou. Strokkur totiž chrlí pravidelně (každých 6-9 minut) do výšky až 35 metrů. Každá erupce je trochu jiná a někdy gejzír vychrlí i několikrát za sebou. Když si však dá načas, jeho výška je pak úctyhodná. V oblasti gejzírů najedete i několik dalších výparů, bublajících vřídel, krásnou barevnou krajinu, ale také tajuplná jezírka jako je Blesí.

Geysir je nyní neaktivní. Jeho aktivita dosahovala vrcholu v letech 1789–1896, kdy byly erupce vskutku dechberoucí a dosahovaly výšky 60–80 metrů. Erupce se objevuji a utlumují v cyklech a souvisí většinou se zemětřesením v oblasti. Právě v roce 1789 došlo v oblasti Haukadalur k sérii zemětřesení, po nichž se velmi zvýšila aktivita Geysiru. Okolní krajina se stále mění a pracuje. Vznikají i zanikají úchvatná geotermální jezírka a další jevy. Nejvyšší doložená erupce je z roku 1845, kdy Geysir vychrlil až do 90 metrů. Po další sérii zemětřesení kolem roku 1900 však zase aktivita opadla a obnovila se až kolem roku 1930 a pokračovala do roku 1950. Geysir však není mrtvý je jen v útlumu, je tedy je otázky jestli nebo kdy Geysir začne znovu chrlit. Po roce 1930  již měl Geysir jen uměle vytvořené erupce nebo ojedinělé výlevy. První zmínky o Geysiru však sahají až do 13. století. 

Pokud vystoupáte na vrchol kopce Bjarnarfell, budete mít údolí Haukadalur jako na dlani. Výstup na 727 metrů vysoký kopec je sice nenáročný (dodržujte značené stezky kvůli bezpečnosti), ale není nejlepším místem pro pozorování gejzírů, Takže výstup není nezbytně nutný. Za zmínku stojí i nedaleký les v údolí Haukadalur, který se pyšní tisíci modřínů, borovic a jeřábů, které zde vysázeli islandští lesníci. Pokud byste chtěli navštívit Zlatý okruh netradičně, naskýtá se možnost jet od Geysiru k vodopádu Gullfoss na islandském koni.

Třetí zastávka Zlatého okruhu je dechberoucí vodopád Gullfoss na ledovcové řece Hvítá. Je jedním z nejkrásnějších na Islandu, ale snad i na celé planetě. Vodopád je velmi mohutný, přičemž jeho průtok dosahuje během letních měsíců 130–180 m³/s. Nejvíce zde bylo naměřeno až 2.000 m³/s během velkých záplav. Protože voda Gullfossu má bílou až zlatavou barvu jako zlato (Gull-zlato), vodopád získal toto krásné jméno, v překladu Zlatý vodopád. Když vysvitne slunce a nad vodopádem a potká se vodní tříští vytvoří se dokonalá obrovská duha. k dokonalosti nic nechybí. Výška Gullfossu je 32 metrů a voda spadá ve dvou kaskádách do nádherného 70 metrů vysokého kaňonu Gullfossgjúfur.

K vodopádu Gullfoss se váže skoro pohádkový příběh. Na začátku 20. století se totiž vodopád měl stát obětí komerčních záměrů, když zahraniční investoři na něm chtěli vybudovat hydroelektrárnu. Přilehlé pozemky u vodopádu však v té době vlastnil farmář Tómas Tómasson, který zde žil se svou dcerou. Tómas, i přes svou lásku k přírodě, pod nátlakem neuváženě podepsal smlouvu, jež umožňovala investorům zastavět vodopád. To se však nelíbilo jeho dceři Sigríður Tómasdóttir a ta se neváhala pustiti do boje za jeho záchranu Gullfossu. Vydávala veškeré své úspory za cesty do Reykajvíku, kde se snažila přesvědčit jak politiky, tak veřejnost, aby od tohoto záměru vláda ustoupila. Aby se dostala na koni do hlavního města, musela ujet  přes 100 km a brodit ledovcové řeky. Naštěstí našla pomoc mladého právníka, který ji podpořil. V roce 1929 investor svůj boj vzdal (údajně to bylo i tím, že mu došli peníze…) a Gullfoss připadl zpět islandskému lidu. Sigríður je tedy považována za první islandskou environmentalistku a průvodkyni. A protože příběh je jako z pohádky, její právník, Sveinn Björnsson, se později  (v roce 1944), stal prvním prezidentem Islandu.

 Poslední zastávkou na Zlatém okruhu na Islandu je bývá dokonalý vulkanický kráter Kerið. Tento červený kráter vznikl před 6500 lety. Horniny v kráteru a okolí mají krásnou načervenalou barvu díky železitým usazeninám. Jeho rozměry jsou úctyhodné, ale nepravidelné, protože kráter není kruh, ale ovál. Obvod kráteru je 270 metrů x 170 metrů a dá se celý pohodlně obejít. 

Na dně kráteru uvidíte přitažlivou tyrkysovou hladinou, ale není možné se tam koupat. Kráter dosahuje  hloubky až 55 metrů. Mějte na paměti, že je potřeba zaplatit malý vstupní poplatek. Ten pomáhá místním chránit tento unikát a zároveň je to z důvodu, že se kráter nachází na soukromém pozemku. Žádné horniny (ani pěkně červeně zabarvené) od kráteru neodnášejte. Jen po dobu 20 let, co na toto místo cestuji, vidím, jak původní horniny zmizely díky neohleduplným turistům.